Články, úvahy, postřehy

Dušičkové zamyšlení

30. 10. 2010 15:03
Rubrika: Úvahy

Možná je to trochu neobvyklé, ale docela ráda navštěvuji hřbitovy.

Vím, že jsou stále ještě mezi námi lidé, kteří se těmto místům posledního odpočinku raději vyhnou a znám i takové, kteří by tam po setmění nevkročili ani za nic na světě.

Čeho se tam vlastně obávají? Čemu se vyhýbají?

     Na mně osobně z těchto míst dýchá zvláštní klid a mír. Když mám možnost procházet nějakou cizí vesnicí či městem, tak kromě místních pamětihodností zpravidla navštívím také hřbitov. Jsou tam k vidění honosné hrobky i prosté, často nachýlené náhrobky, nebo jen málo patrná vyvýšená místa zarostlá trávou a označená prostým křížem. Nejrůznější nápisy často vypovídají o společenském postavení zde pohřbených lidí.

     Zvláštní nostalgii ve mně probouzení právě ty osamělé, opuštěné hroby, které dlouhá léta nikdo neudržuje. Vždyť i za tím nejomšelejším a nejprostším náhrobkem se skrývá příběh člověka, který zde žil, pracoval, radoval se i trpěl, miloval... Každý z nich měl tak jako my své sny a touhy. Z jejich tělesné schránky už opravdu zbyl jen prach, ale kde se asi nachází jejich duše? Spočinula již v náruči věčné Lásky, nebo ještě čeká, až bude očištěna od svých nedokonalostí a chyb a potřebuje naše přímluvné modlitby?

     O tom, kdo zemřel, se často říká: "Toho už nic nebolí a netrápí..." Ale je to opravdu tak? Nebo jeho duši bolí odloučení od Boha, od věčné Lásky, - tím víc, že už ji v hodině smrti poznala, ale pro své hříchy od Ní musela být ještě na čas odloučena? A snad všichni máme tu zkušenost, jak nucené, nedobrovolné odloučení od lásky bolí...

     V těchto dnech vzpomínáme zvláště na naše blízké, příbuzné a přátele, kteří nás předešli na věčnost.

     Až budeme procházet hřbitovem a budeme se dívat do mihotavých světélek nesčetných rozžatých svíček, vzpomeňme alespoň krátce na ty zapomenuté, neznámé, bezejmenné, kteří nemají nikoho, kdo by na ně pamatoval. Jejich duše třeba čekají právě na naši modlitbu. A pokud ji už nepotřebují, naše prosby se neztratí. Budou jistě použity tam, kde to bude nejvíce potřeba.

I my budeme jednou vděčni za každou modlitbu, která nám pomůže na cestě do věčné radosti.

     Věčné Světlo ať jim svítí...

Zobrazeno 786×

Komentáře

kacarovi3

Václavo,já hřbitovy vnímám,jako duši vesnice,či města.Rád přemýšlím nad lidmi,kteří tam složili své kosti.Z nápisů dole čtu o lásce nebo lhostejnosti.Hroh je přece domluvené místo na setkání s těmi,kteří zemřelého měli tádi.Až budeme duše bez těla,budeme chodit na to setkání,naslouchat žijícímu srdci a vzpomínat?

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio