Články, úvahy, postřehy

Všichni svatí

29. 10. 2010 20:19
Rubrika: Úvahy

Slavnost Všech svatých mám moc ráda hlavně proto, že je při ní pamatováno také na všechny ty, jejichž jména a skutky kromě Boha nikdo nezná. Na všechny ty bezejmenné, zapomenuté.

Jací to vlastně byli idé - ti svatí?

Vzpomínám si na rozhovor jednoho kněze s ministrantem: "No jó, pane faráři, oni to ty svatý měli jednoduchý, protože byli svatý!"

Jistě se u toho pousmějete, ale nejsme i my sami někdy v pokušení si představovat, jak to těm svatým šlo všechno samo? Zvláště těm, jejichž jména známe a životopis umíme téměř nazpaměť?

Když se nad tím trochu zamyslíme, musíme dojít k závěru, že to byli obyčejní smrtelníci jako my, lidé z masa a kostí. Lidé, kteří žili v určité době, kultuře, v určité části světa.

Je docela podnětné a zajímavé si je představit v reálu. Ne někde na podstavci či na obraze, kde jsou znázorněni většinou při své mučednické smrti a s příslušnými atributy, ale v jejich skutečném prostředí, ve kterém žili a při práci, kterou konali.

Třeba apoštoly jako rybáře, jak se celí zmáčení a špinaví pokouší vytáhnout těžké sítě z moře na loďku. Nebo když celou noc lovili a nechytili ani rybičku. Myslíte, že měli "svatý" výraz ve tváři a zbožně sepnuté ruce? Určitě ne. Jistě reagovali hezky "po člověčím" - zvláště Jakub a Jan - nazývaní "synové hromu". Zřejmě to byli pěkně výbušní a temperamentní chlapíci, protože jen  tak pro nic za nic by toto přízvisko nedostali.

Nabízí se mi další hezká představa. Když je Pán Ježíš učil a oni pořád nechápali... I sám Kristus si nad nimi přece povzdechl - "jak jste nechápaví." V tom nám mohou být velice blízcí - my si taky někdy "stojíme na vedení".

Nebo takový celník Matouš. Můžeme si představit úplně obyčejného člověka, jak sedí v celnici a vybírá poplatky. Nezapomeňme, že to byla činnost velice nepopulární a ryze světská. Jenže někdo zkrátka v té celnici sedět musel.

Dále mě ještě napadá rodina Lazara, Marie a Marty. Pána Ježíše s nimi pojilo hluboké lidské přátelství. Jak se asi těšili na každou jeho návštěvu! Úplně živě vidím Martu jak "kmitá", aby bylo všechno připraveno a Marie se nemůže dočkat toho, až bude svému Mistru naslouchat. Možná, že se Lazar raději  na chvíli někam vzdálil, aby ženským nepřekážel...

Když se přesuneme o pár století dál, máme zde takové velikány, jako jsou sv. Augustin a sv. František. A oni oba měli v dobách své mladosti do svatosti opravdu hodně daleko. Užívali života a světa se všemi jeho svody a nástrahami plnými doušky. (I když sv. Františka si raděi představuji, jak káže zvířátkům, než jak sedí s veselými kumpány u sklenice).

Naše české světce si můžeme představit ještě lépe, protože - řeknu-li to slovy písně: "kráčeli zemí, po níž jdeme my..." A tak si je můžeme zasadit přímo do naší krajiny, konkrétního místa či města. Třeba sv. Václava, jak jede se svou družinou z Prahy do Staré Boleslavi . Svatou Ludmilu na Tetíně u Berouna. Z hradu měla výhled na tok řeky Berounky a okolní skály stejně, jako jej máme z trosek tohoto hradu dnes my. Mimochodem - Tetín je velice zvláštní místo, ze kterého dodnes dýchá svědectví dávno zašlých věků.

Další z českých světic, svatou Zdislavu, si můžeme ve svých úvahách představit jak v otřesných podmínkách středověkých chudobinců a špitálů ošetřuje ty nejubožejší z ubohých. Ale nebylo to jen ošetřovatelka, byla to také manželka a matka...

A tak bychom mohli pokračovat dál. Různých příkladů by se našlo ještě mnoho.

Všichni tito světci byli lidmi jako jsme my. Proč se tedy stali svatými? Čím byli jiní a zvláštní? Tím, že uslyšeli Boží volání a nepřeslechli ho, neodsunuli ho do pozadí a na okraj svého zájmu, ale reagovali na něj. Reagovali tak, že volání poslechli a šli za Kristem. Šli za ním, i když je to mnohdy stálo život, zdraví, majetek, pohodlí, splečenské postavení.

Mezi svatými je jistě velké množství těch, jejichž jména neznáme, kteří žili zdánlivě úplně obyčejný život, nepodstoupili mučednickou smrt, žádné jejich významné skutky nejsou nikde napsány. Jsem přesvědčena, že je to právě ten "velký zástup, který by nikdo nespočítal" - jak o tom čteme v Písmu. Věřím, že jsou to ti, kteří věrně a poctivě plnili povinnosti svého stavu a snažili se žít v souladu s Božím zákonem a se svým svědomím. Mezi "všemi svatými" mohou přece být i lidé z řad našich příbuzných, přátel a známých, kteří nás už předešli na věčnost. Při slavnosti Všech svatých můžeme vzpomenout i na ně.

Zobrazeno 1094×

Komentáře

Lenochod

nádherný článek díky moc, máš pravdu i my se můžeme stát svatými, když řeknem Bohu ANO jako např. Maria...

BětkaV

jaki řekl sv.Jan Maria Vianney: Ne všichni svatí dobře začali, ale každý z nich dobře skončil!
Třeba i takový sv. Ignác z Loyoly byl docela známým raubířem... ;-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio