Do jednotvárné šedi obyčejných dní
zasvitla hvězda.
Její svit dosahuje i ke mně
a já cítím lásku
a bolest.
Ta čistá, krásná hvězda je vysoko
a já se na ni smím jen dívat,
dívat jen někdy a s němou úctou,
aby jí nešetrný, žádostivý pohled
neublížil.
Cítím lásku...
Jen Bůh ví, jak je mi ta hvězdička milá,
jak drahá,
jak je blízká mému srdci.
Jen On ví, jak nadšeně vítám její paprsek,
když dosáhne i ke mně.
Cítím bolest...
Cítím bolest, protože k í nesmím
vztáhnout ruku,
abych ji neposkvrnila.
A nesmím, nikdy nesmím říci:
- mám tě ráda, miluji tě,
-chci tě tak, jak jsem ještě nikoho
a nic nechtěla.
Vím, že ta hvězda nebude patřit nikomu...
Vím, že patří jen Tobě, Pane můj.
Je navěky jen Tvá...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.