Články, úvahy, postřehy

Poslat či neposlat?

27. 11. 2010 19:43

     Ráda bych se s Vámi podělila o poměrně čerstvé zkušenosti a předložila je k zamyšlení. Třeba se mnou nebudete souhlasit, ale prostě mi to nedá, abych se k nim nevyjádřila.

     Nedávno jsem dostala mail, který mě doslova nadzvedl ze židle (a to byl náboženského rázu !) a nebyl svého druhu první a asi ani poslední. Hned vysvětlím:

     Dostávám od přátel a četných známých maily s krásnými přílohami - snímky z přírody, rozmanité zajímavosti, nádherné fotografie doplněné různými citáty. Též přílohy s náboženskou tématikou, zajímavosti o bibli, krátká zamyšlení a pod. Dostala jsem z různých míst několik textů a příloh sice také náboženského charakteru, ALE...

     Právě to "ale" je to, co mě na tom nejvíc na jednu stranu rozčiluje a na druhou stranu velice zaráží. Příklad - dostanete hezký obrázek, nebo krátký film o nějakém světci s připojenou modlitbou a následuje rozkaz: "Pošli to do pěti minut nejméně deseti lidem a uvidíš, co se do čtyř dnů stane (nebo naopak nestane, pokud budeš mít tu odvahu a drzost a odešleš to leda tak do koše).

     Když jsem něco takového dostala poprvé, nevěřila jsem vlastním očím. To už jsme opravdu někde na hranici víry a pověry?

     Ještě v časech, kdy nebyly běžné ani mobily ani počítače, kolovaly mezi lidmi různé dopisy, které většinou popisovaly příběh pána nebo paní XY, kteří něco ohromného vyhráli nebo naopak prohráli. A vždy tam byl příkaz: "Pošli to dalším deseti (dvaceti, třiceti...) lidem! Pošleš - budeš mít štěstí, úspěch, lásku... Nepošleš - přijde na tebe nebo tvé blízké neštěstí."   Tyto dopisy jsem házela bez nejmenších výčitek svědomí rovnou do kamen. A jsem tu bez nějaké újmy na zdraví či majetku dodnes a mojí blízcí jakbysmet. Ovšem díky Bohu a ne díky nějakému (promiňte mi ten výraz) pitomému kdovíkolikrát namnoženému lejstru! Živě si vzpomínám, jak se kterási velmi "zbožná" duše šla celá vyjevená ptát na faru, co že má s takovým dopisem dělat, aby neměla na svědomí něčí neštěstí a pan farář s ní i s dopisem hezky rychle "vyběhl". Bodejť ne.

     Uplyne pár let, technika pokročí kupředu a ejhle! Ono je to tu zas - ovšem v moderní, tentokrát elektronické podobě. Kdepak dnes nějaké ušmudlané papírky. Je přece nutno jít s dobou! Podstata ale zůstává stejná. Jen se místo příběhu nějakého zbohatlíka pošle modlitba, "svatý" obrázek, nebo příběh s náboženským obsahem. Po internetu koloval například mail, který se oháněl svatou Terezičkou a musel se poslat už ani nevím v jakém časovém úseku kolika lidem. Dotyčná svatá by se nad tím musela obracet v hrobě, kdyby už neměla v nebeské vlasti jiné věci "na starosti". Podobné zprávy rovnou odstřeluji do koše a pak navždy vymažu. Mám spoustu všelijakých nedostatků, ale pověrčivá opravdu nejsem. (Jeden starý pan farář říkával krásné úsloví: "Pověra je hůl a kdo jí věří, ten je ...")

    Dostanu-li nějakou hezkou poučnou přílohu, třeba náboženského charakteru, nebo  modlitbu s přáním krásného dne a s prosbou: "Pošli to dál všem, které máš rád, udělej radost i ostatním" - to je něco jiného. Proti tomu naprosto nic nemám a ráda přepošlu dál. Ale jakmile vidím: "Pošli to x lidem do tolika minut, budeš šťastná a Bůh tě odmění" , tak to jdu opravdu "do vrtule". Sice tyto texty nehrozí neštěstím tak tvrdě, jako ty zmiňované dopisy před lety, jsou v tomto smyslu jemnějšího kalibru, ale podstata zůstává naprosto stejná. Přece si nevezmeš na svědomí štěstí a požehnání těch, kterým bys to v předepsaném počtu a časovém limitu neposlala. Nepřerušuj tento řetězec. Pán Ti požehná! (A co když během posílání vypnou proud nebo přestane fungovat internet? Co pak?  Na případné technické problémy asi v tomto případě pomýšleno nebylo...)

      Nezlobte se na mě, ale tohle jsou dle mého názoru opravdu nesmysly a pověry, rafinovaně zabalené do náboženského hávu. Uvažujme: jak by mohl Bůh mně, mým drahým a přátelům požehnat či nepožehnat jen proto a podle toto, jestli já párkrát kliknu nebo naopak nekliknu "myší" u počítače? A jestli to stihnu do několika předepsaných minut předepsanému počtu lidí?

     Jaká je vlastně představa lidí o působení Boha v našem životě? Opravdu má desetkrát poslaný text vliv na naši budoucnost? Na stav naší duše? Na naše štěstí? Opravdu je to správná cesta k Bohu i k lidem?

     Víme, že Boží cesty jsou nevyzpytatelné a poselství evangelia může být šiřeno i za pomoci moderních sdělovacích prostředků. Ale jsou tyto výše zmiňované praktiky tím správným způsobem, jak se máme jako křesťané projevovat a na své okolí působit? Můj "šestý smysl" mi říká, že ne. Bůh je přece bytost nejen nanejvýš Milosrdná, Spravedivá atd., ale také nanejvýš Inteligentní. A jistě také chce, abychom my, Jeho děti, nebyly bezduché loutky,ale abychom byli tvory myslícími. Abychom přemýšleli o Něm, o Jeho působení v životech našich i našich drahých. Abychom se učili rozlišovat, co je skutečně podstatné a smysluplné a co jsou jen fráze a pověry - navíc ovlivněvné obavou "co kdyby náhodou...?" 

     Já opravdu z hloubi srdce věřím, že mě Pán na věčnosti bude soudit podle jiných kritérií než podle toho, jestli jsem desetkrát v pěti minutách odeslala nějaký náboženský text. A stejně tak jsem pevně přesvědčena o tom, že jsem své přátele ničím neohrozila, když jsem neuposlechla výzvy: "tento mail pošli deseti lidem", Věřím, že Bůh jim požehná i bez tohoto mého pochybného přičinění. 

Zobrazeno 1811×

Komentáře

ViZ

imprimatur nemusí udělovat jen biskup, ale také= censor "ex officio" - vůbec netuším, kdo to byl :-)

Stefi

Nojo, to je teda fakt, že už si nepamatuju, co tam bylo za jméno. Jen Olomouc si pamatuju :-)

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio