Články, úvahy, postřehy

Představy a názory, nad kterými laik žasne a učený se diví...-))

23. 1. 2011 16:23

    Celá léta pracuji mezi nevěřícími, nebo víru nepraktikujícími spoluobčany. Mezi řečí se dostaneme na nejrůznější témata - tedy i na víru a náboženství. A poslední dobou mě stále více zaráží a udivuje, jak tito lidé chápou a vnímají osobu kněze. Mám teď, prosím, na mysli osobu kněze obecně, v žádném případě nikoho konkrétního (aby nedošlo k nějakému politováníhodnému nedorozumění).

     Už delší dobu o tom přemýšlím, ale poslední impuls, který přispěl k tomu, že něco na toto téma napíšu, přišel po jedné nepatrné příhodě z mého pracoviště.

     Kolem okénka vrátnice nám pravidelně prochází jistý zaměstnanec, kterého blíž moc neznám, ale který budí dojem dobromyslného, trochu těžkopádného, poděkud naivního, nepraktického a od dění tohoto světa odtrženého člověka. Jistě znáte podobné typy. Nic ve zlém, ale prostě -  takový "Méďa-Béďa". Kam ho ráno postaví, tam ho večer najde. A tuhle, sotva ted dotyčný zašel do svého kanclíku, můj kolega zcela vážně pronesl: "Ten měl jít na faráře. To by byl velebníček..."

"Cože?!" Nevěřila jsem vlastník uším. "Proč zrovna on na faráře?"

"No, vždyť se na ně podívejte..." zněla odpověď.

Těžko vysvětlovat člověku, který byl naposledy v kostele, když se před pětadvaceti lety ženil, že farář nemusí vypadat neprakticky a pro "normální život" nepoužitelně. Naopak, - že správný kněz, který má být společnosti něco platný, musí být především normální mužský a v žádném případě jeho karikatura.

     Z různých rozhovorů vím, že velké procento lidí si bohužel představuje kněze jako nepraktického a v moderním světě nepoužitelného človíčka, který se zapomněl někde v minulém či předminulém století a evidentně neví, "která bije". Jako podivína, který je možná ve svém oboru vzdělaný, ale jinak ničemu jinému nerozumí. Který je odtržen od veřejného dění, zdržuje se jen na faře a v kostele, kde oděn v prapodivném hábitu cosi nesmyslného provádí u oltáře a jinak nemá co na práci. Podobné názory je opravdu mezi lidmi slyšet i dnes a dost často.

Celibát ku podivu ani moc nekomentují, spíš nad tím jen mávnou rukou s výrazem, jako že oni o tom "vědí své".

     Lidé, kteří mají o knězi takovouhle představu, ji ale většinou ani měnit nechtějí. Farář je podle nich prostě podivín a dost! Už proto, že je farář... Pokud je ještě mladý, tím hůř. Možná byste se divili, co všechno si o mladších kněžích lidé myslí...

Přesvědčit je, že jsou to normální muži, kteří kromě teologického vzdělání a své kněžské práce mají i světské zájmy a koníčky není vůbec jednoduché. Moc se jim nechce věřit, že mezi kněžími jsou lidé manuálně velmi zruční, že umí hrát na hudební nástroje, zpívají, fotografují, sportují, skládají písničky a píší prózu i verše a třeba i hezky malují. Źe jsou mezi nimi takoví, které baví práce se dřevem, rozumí elektronice, umí zedničit, natírat a lakovat.

     Spoluobčané, kteří do kostela nechodí se ale přece jen občas někde na svatbě nebo při pohřbu s knězem setkají a alespoň podle vidění vědí, o koho jde. Pokud ho pak uvidí při nějaké té "nefarářské" činnosti, jsou z toho pořádně překvapeni.

     Nezapomenu na jednu paní, která mi kdysi jedním dechem a s očima navrch hlavy tvrdila, že náš pan farář má určitě dvojníka. Pána strašně podobného knězi, který u nás tehdy působil prý potkala v lese (!), ve sportovním oblečení (!!) a na lyžích (!!!). A dokonce ji prý pozdravil...

Když jsem ji ubezpečila, že se nejednalo o dvojníka, ale že to byl skutečně náš duchovní, který nejenže jezdil nalyžích, ale provozoval i jiné sporty, zůstala hodnou chvíli s ústy dokořán. Co čekala? Že se pan farář bude prohánět na běžkách v klerice? Nebo že má sportování zakázáno a musí se oddávat jen zbožnému rozjímání?

     Lidí mají o životě kněží někdy opravdu prapodivné představy a mě nenapadá jiná možnost jejich "osvěty", než trpělivě vysvětlovat a povzbuzovat je, aby alespoň občas navštívili různé akce, které v místě jejich bydliště farnost pořádá. (A dnes už se jich na různých místech mnohdy i ve spolupráci s městskými či obecními úřady koná dost). Zde mají možnost setkat se s knězem "v civilu" - například při debatě s občany, na koncertě, při sportovním utkání, při soutěžních hrách s dětmi atd.

     Tolik moje zkušenosti a postřehy z rozhovorů s tzv. ateisty. Myslím, že je to úkol i pro nás věřící, abychom jim ukázali a dokázali, že se ve svých názorech a představách mohou taky někdy pořádně mýlit. (Ale možná že jsou moje zkušenosti jen "krajového" rázu a u Vás je to úplně jinak - a bylo by to jen dobře).

Zobrazeno 907×

Komentáře

PetraO

Zkreslené představy se bohužel nevyhýbají ani věřícím... Někdy mi přijde, že nemálo lidí pokládá kněze za nadčlověka. Takže když mají na něco jiný názor, rádi by ve farnosti něco změnili, snaží se nastrčit blízkého spolupracovníka kněze (například pastoračního asistentka nebo kostelníka) aby panu faráři řekl... Zkrátka jako by se nejeden věřící domníval, že mít jiný názor než kněz znamená ohrozit svoji spásu...

organo

Je to přesně tak. Já jako varhanice přece jen přijdu častěji s kněžími do styku a často slyším od lidí - jdi a zeptej se pana faráře, řekni mu, popros ho...atd. Sami za nám nejdou - ostýchají se, bojí se, připadá jim to trapné kněze oslovit...

PetraO

Jako pastorační asistentka tyhle situace právě taky důvěrně znám. Takže pokud za mnou někdo takhle přišel, povzbudila jsem ho, aby se šel zeptat přímo pana faráře - farnost je nás všech, určitě nikomu hlavu neutrhne :).

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio