Místa známá, zapomenutá i neznámá...

     V čase prázdnin a dovolených máme více možností navštívit různá poutní místa - třeba i ta méně známá, nebo již téměř zapomenutá. Na těch naposled zmiňovaných už se třeba ani nekonají bohoslužby, často jsou to hůře přístupná místa někde v lesích, kam zabloudí leda nějaký zvědavý turista.

     A přesto i zde je někdy možné vnímat zcela zvláštní atmosféru, která nám má připomenout, že zde před desetiletími či staletími prožívali svoje životy naši předkové.

      O některých známých poutních místech často říkáme, že jsou doslova "promodlená". Cítíme zde zvláštní mír, pokoj a bezpečí. Jso to místa požehnaná modlitbami a oběťmi našich předků, kteří sem přicházeli se svými prosbami a poděkováním.

     Ale nemusíme se soustředit jen na známé lokality a velké stavby. V našich osadách, lesích a polích se ještě najde dost kapliček, křížů a božích muk a žádná z těchto památek tam nestojí jen tak pro nic za nic. Jistě se na těchto místech kdysi něco důležitého odehrálo, - ať už nějaké uzdravení, vyslyšení proseb či naopak událost tragická. Bylo by velmi zajímavé sledovat původ a historii těchto drobných i větších staveb, které bohužel často podléhají zkáze ať už díky povětrnostním vlivům, nebo nenechavým rukám vandalů.

     V této souvislosti se zmíním o dvou zcela odlišně působících místech. Jedním z nich je dříve hojně navštěvovaná a slavnými poutěmi vyhlášená Skalka nad Mníškem pod Brdy.

     Kdo četl Káju Maříka ví, že Kája chodil pěšky s maminkou na pouť z Lážova (což je Mníšek) právě na Skalku. Stojí zde památný kostelík Máří Magdaleny, postavený v letech 1692 - 93 a je to stavba po architektonické stránce velice zajímavá. Mše sv. se ale slouží na prostranství před kostelem a ještě jen jedenkrát za rok. Během turistické sezony jsou v kostele vystaveny zajímavé sochařské práce. Venkovní omítky jsou opravené, na velmi nákladnou opravu interiéru zatím finanční prostředky nejsou. Ale i tak stojí za to Skalku navštívit, protože je zde úžasná atmosféra a překrásné okolí.

     Kdo přichází ke kostelu od lesa, nemůže minout kapličky křížové cesty a dřevěný mostek přes jezírko s lekníny. Při východu z lesa se otevře pohled na nádhernou louku obklopenou stromy, s dominantou kostela.

     Je možné zde zakusit pocit zvláštního spočinutí, klidu a míru. Je to místo, kde se vám nad tou krásou a duchovním poselstvím z dávných časů tají dech a vůbec se vám nechce odejít. Sedíte na louce poblíž jezírka, díváte se na průčelí kostelíka, děkujete Bohu za tu nádheru a je vám na těle i na duši moc dobře.

     Jsou ale další místa, která mají i jiná - řekněme smutná a temná poselství. Něco jako varovně vztyčený prst, jako memento.

     Na Šumavě vede z městečka Kašperské Hory turistická stezka přes pole a lesy do Rejštejna. Zhruba v polovině cesty stojí v poměrně hustém a ponuře vyhlížejícím lese kaple. Její střecha je porostlá mechem, omítka na mnoha místech opadává, nejbližší okolí je pořádně zarostlé. Lidská noha sem opravdu asi moc často nevkročí. Nikde není žádná tabulka s údaji o kapli - kdy a proč byla postavena, komu je zasvěcena - prostě nic. Maličkým okénkem ve vchodových dveřích je možné zahlédnout na místě oltáře kříž a na něm zavěšený obrovský růženec. Netuším, co se tu odehrálo, ale když jsem tudy procházela, zmocnil se mě takový pocit tísně a neklidu, že jsem se tam moc dlouho nezdržovala a mazala odtud, jak nejrychleji to šlo. A nebylo to tím, že jsem se nacházela na opuštěném místě uprostřed lesů. Takových už jsem prošla desítky. ale tohle místo prostě něco negativního vyzařovalo - nemohla jsem si pomoci a ten pocit tísně překonat.

     Cestou k něstečku jsem narazila na dvě ruiny staveb, z nichž už se nedalo poznat, k čemu původně sloužily. Zůstaly jen křovím zarostlé zbytky rozbořených obvodových zdí. Oddechla jsem si teprve, když jsem vyšla z lesa a uviděla před sebou první domky. Na informační tabuli jsem se dověděla, že se zde v minulosti těžilo zlato a vyrábělo sklo, ale nikde ani slovo o kapli v lese, nebo o nějaké tragické události. Těžko říci, co se v lese událo a kdo a proč kapli postavil, jestli zde opravdu nedošlo k nějaké tragédii. To jsou však jen moje domněnky.

     Ale jedno je jisté. Každé místo, které navštívíme, k nám nějakým způsobem promlouvá - pokud jsme vímaví a chceme slyšet jeho poselství.

     Návštěva známých i méně známých lokalit spojených nějakým způsobem s minulostí nemusí navozovat jen pocity klidu, vděčnosti a spočinutí. Může nám přinést i důvod k vážnému zamyšlení, může být varováním a připomínkou toho, že člověk je tvor velmi často chybující a dopouštějící se špatných skutků a že dějiny každého koutku naší vlasti jsou protkány jak událostmi slavnými a radostnými, tak i těmi tragickými.