Články, úvahy, postřehy

Akustické speciality chrámové

24. 10. 2011 18:20
Rubrika: Převzaté

Článek vyšel v časopisu Varhaník 5/11. Autor Karel Šťáva píše velice humorně, ale zároveň nabádá k vážnému zamyšlení.

Následně popsané zvukové extempore jsem poznal a stále zažívám v řadě kostelů, a byť některé z vás informuji o skutečnostech vám známých, táži se vás, zda dokážeme s těmito zvláštnostmi něco bohulibého podniknout. Nezažili totiž a ani v budoucnu nepoznají tyto zvuky ani náš kardinál, ani naši arcibiskupové, ani biskupové. Při biskupských vizitacích, dlouho dopředu oznamovaných, si páni faráři dají dobrý pozor, respektive si na tu slávu najmou jiného varhaníka. Avizované speciality jsou tyto:

1) Mlha a hromy

Při mší svatých, když se návštěvnost pohybuje mezi deseti až patnácti věřícími, hraje varhaník pléno a fortissimo a pedál. Zpěv Božího lidu je neslyšný a postupně otupělý a šedavě vybledá jak mlha. Vítězí hromy a blesky z varhan.

2) Sólo oltářního mikrofonu

V jistém městě starý pan farář pomocí mohutného technického zesílení na oltáři hrdinně vede celomešní zpěv. I kdyby měl hlas jak Šaljapin, lid v kostele přece žádného předzpěváka nepotřebuje. A onen kněz má úzké "e" a k tomu děsnou intonaci. Věřící odcházejí zdeptáni.

3) Výstřely do davu

Znám madého knězes nádherným hlasem. Gregoriánský chorál pěje úžasným belcantem, ano, lépe než sv. Řehoř. A kdykoliv se mu při celebraci mše svaté zdá - a to dosti často - že lid zpívá pomalu, vstoupí, ano, vletí jako titánský baryton do varhan i do hlasivek lidu a předvede své masivní fortissimové presto. Lid se zarazí, varhanice si popláče - alespoň si všichni procvičí křesťanskou ctnost pokoru.

4) Kadenčení

Řada písní je tak šikovně napsaných, že jednotlivé významové i hudební oddíly končí pomlkou a Boží zpěvný lid se může nadechnout. Ale řada chlubivých varhaníků si zde vytváří své kadence a ve snaze to stihnolut, třeba i v šetsnáctkách, i rychleji. Ale nestíhají a zpívání je zmateno.

4) Etudy lenochů

Člověk přijde do kostela - třeba se starostmi - a potřebuje se před mší svatou usebrat a pomodlit. Ale pan varhanní muzikant si procvičuje, co bude hrát. Rázně začne - hned skončí - znovu forte - pak falešný akord a nato třikrát oprava toho těžkého místa z budoucí písně. A už je tu mše svatá a já trnu, protože se blíží to místo, které nacvičoval. Trefí se? Netrefí? (Netrefil, nezklamal...) To je, panečku, bohoslužba!

6) Dohodli jsme se. že se domluvíme

Končí slavnostní bohoslužba, nadšeně se pěje Te Deum. Domluva zněla: První, druhá a poslední sloka a po ní závěrečné varhanní postludium. A sotva začně postludium, zahájí pan farář ve forte, ihned podporován věrným presbytářem, ještě další zpěvy. Varhaník se hledí chytit, ale nejde to. Varhany dokviknou až do velebného "tacet". Jenom statní služebníci kol oltáře dopějí až do vítězného konce. Svatý Ambrož se nestačí divit.

7) Oltářní morseovka

Pan farář má naspěch. Pravda, je dávno domluveno, že se bude mezi jednotlivými mešními částmi hrát jen jedna sloka - ale co kdyby? Že ano... A tak pan farář vždy pro jistotu už v předposledním taktu sloky písně významně výrazně zabrnká na mikrofon. Varhaník je starý a ke všemu dobrák - ano dobrák - a tak pan farář ten poslední takt ještě navíc výrazně významně prokašle. Varhany kvapně zmlknou - co kdyby pan farář z toho dostal černý kašel?

Jak mám skončit? Optimisticky: Ještě nikdy jsem nezažil, aby mě toto sedmero ran postihlo při jedné bohoslužbě. Dobrou radu mám: Než takhle celebrovat respektive na varhany hrát, je lepší sloužit mše svaté tiché.

A ještě něco: Je lepší varhaník ateista, ale virtuos, než varhaník věřící, ale nedouk a lenoch.

-----

A já zcela soukromě dodávám: jestli je to někde fakt až takovéhle - tak to nás potěš Pán Bůh. Od těchto sedmi "akustických specialit" ochraňuj nás, Pane!  

Zobrazeno 729×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio