Karty, Pán Bůh, nebo raději obojí?

Nedávno jsem pustila televizi a na Nově běžel pořad, na jehož jméno si už nevzpomenu, ale byla jsem z něj docela v šoku.

O co šlo? Kartářka tam radila na telefonu. Lidé jí volali, řekli svůj problém, datum narození své či osoby, které se problém týkal, ona rozložila karty a radila. No, radila... Takhle "radit" by dokázal každý druhý, kdo by si jen trochu nastudoval něco z psychologie a naučil se ve správnou chvíli a ve správném pořadí používat stále dokola pár slov. Často zaznívaly výrazy jako odpuštění, uvolnění, oproštění se od něčeho, matka příroda, energie, srdíčko, dušička a spousta rádoby něžných slovíček, zdrobnělin a té "univerzální omáčky", která se nechá napasovat téměř na každou situaci. Slabší povahy by možná uronily nějakou tu slzičku...

Kartářka si prostě hrála s těmi slovy, docela rafinovaně je používala ve větách či souvětích a ať ten člověk na druhém konci drátu měl problém jakýkoli -  někdy to byly fakt prkotiny, ale většinou to byly závažné věci psychiatrického rázu, z jejích úst zaznělo vždy téměř to samé. Jen jsem valila oči.

Vzala jsem si papír a tužku a pár jejích rad jsem si napsala. Když jsem si to pak v klidu přečetla a prohlédla, opravdu - bylo to pár naučených vět v různém pořadí stále dokola. To těm volajícím lidem vážně nedochází, že jsou dobrovolnými aktéry ošklivé hry kohosi s jejich nitrem? Oni otevřou před televizními diváky své srdce někomu, kdo údajně pozná jejich minulost i budoucnost  z karet?! A karty mají řešení, karty nelžou ?! To mě teda podržte...

Možná se jim na chvíli uleví, že se měli komu svěřit a někdo s nimi prohodil pár slov. Ale co druhý den? Za týden, za měsíc? To by snad bylo lepší se svěřit "Mařce od vedle", než za těžké prachy volat do televize.

Lidé mají různá trápení, někdy opravdu nesnesitelná a potřebují se poradit. To v žádném případě nechci zlehčovat. Nejhorší je se se svým trápením uzavřít a nekomunikovat, nehledat pomoc. Ale pomoc je potřeba vyhledat odbornou - psychologa, psychiatra, prostě lékaře, kteří mají s nemocnou či narušenou psychikou pacientů své zkušenosti, doporučí nějakou formu terapie, případně podají léky - pokud to bez nich nepůjde, prostě budou se člověku odborně a dlouhodoběji věnovat.

A možná se budete divit, ale v několika telefonátech zaznělo i slovo Bůh a víra v Boha. Bůh a karty! Jak to jde dohromady? Buď věřím jednomu nebo druhému, ale lidé si dnes zřejmě berou od každého kousek. Pro jistotu. Když dle jejich názoru selže Bůh, pomůžou karty a naopak. Kartářka se netrefila? Tak honem - třeba pomůže Pán Bůh. V myslích těchto lidí musí být docela pořádný zmatek a někdy je mi jich upřímně líto.

Jsem přesvědčena, že i na tomto poli by bylo dost práce pro církev, - pro kněze v úloze vychovatelů, učitelů, psychologů, rádců, zpovědníků, aby vnesli světlo a řád do tohoto myšlenkového Babylonu.