Vzpomínka na P. Karla Břízu

P. Karel Bříza je nejvýznačnější postavou svatohorského hudebního života druhé poloviny 20. století.

Tento varhaník, varhanář, sbormistr, skladatel a kněz s celonárodním vlivem na lidovou liturgickou hudbu se narodil 14. října1926 v Krucemburku na Havlíčkobrodsku - cca 15 km od mého bydliště.

Informace o jeho životě a díle můžete najít na adrese:

http://svata-hora.cz/cz/121/hudebni-osobnosti

     Dovolte mi, abych několika řádky přidala svou osobní vzpomínku na tohoto jedinečného člověka. Na lidi jako byl on se opravdu nezapomíná.

     Jak už mnozí z Vás vědí, měla jsem tu čest být několik let jeho žákyní a dojíždět k němu do Krucemburku (tehdy do Křížové) na hodiny. Měl doma ve velkém pokoji postavené vlastní varhany - a už z toho jsem byla u vytržení. Mít varhany doma! Přímo v obýváku! A netrvalo dlouho a druhé, daleko větší, se objevily v hale. Měla jsem možnost hrát na oboje a byl to vždy zážitek.

     P. Bříza byl velmi trpělivý pedagog a byl svým žákům velkým příkladem. Nejen jako muzikant, ale i jako člověk. Za svými názory si vždy pevně stál a já jen lituji toho, že jsem neměla možnost s ním být v kontaktu více let. Jako dospělá žena bych jeho životní i varhanické postoje a zásady dokázala náležitě ocenit. Ale i když jsem ho poznala v době, kdy jsem byla "pubertální žabec", přece jen jsem si od něho do života mnoho odnesla.

     Vzpomínám, jak P. Bříza zastával názor, že i na venkově je důležité, aby liturgická hudba k něčemu vypadala. V žádném případě nesouhlasil s mnohdy dost rozšířeným tvrzením, že pro venkov je všechno dobré a že to stačí - vždyť je to jen vesnický kostel a pár lidí. To doslova "rostl". Trval na tom a své žáky k tomu důsledně vedl, že i v tom nejzapadlejším kostelíku a pro hrstku lidí je potřeba hrát pořádně a ne jako "u potoka" - jak říkávál. Než hrát a zpívat špatně, to raději nic. A uváděl různé, někdy i humorné příhody, jak mnozí samozvaní "zpěváci a hudebníci" z řad laiků a někdy i kněží (kteří byli přesvědčení, jak umí a bohužel opravdu neuměli) nadělali svým "uměním" víc škody než užitku.

     Moc často si na něj v této souvislosti vzpomenu. O dovolených jsem už procestovala hodně farností a zúčastnila se bohoslužeb na nejrůznějších místech a s politováním musím konstatovat, že někde je úroveň liturgické hudby a zpěvu opravdu velmi nízká.

     Úplně živě ho vidím, jak by spráskl ruce a řekl" "Pepíčku (on každému říkával Pepíčku - ať to byl chlapec či děvce) - co to je, tohleto?!"  Řeknu Vám, ten by se kolikrát divil, co všechno je možné...

     Karel Bříza byl také kněz... Na to se někdy trochu zapomíná. Minulý režim mu znemožnil kněžskou službu. Ale on nezatrpknul a nikdy si nestěžoval. A nikdy nepoužíval žádná velká slova o tom, co všechno obětoval a jak svým varhanickým a pedagogickým působením slouží Bohu. On tím žil. Bez zbytečných slov. Opravdově, s nasazením, s lásku. S láskou k lidem, k hudbě, k Bohu...