Pozdní rozhovor s Bohem

Můj Bože, Bože můj! Jsem já to nezvedená!

Tak pozdě domů jít! Už dávno zamkli dům.

Světla už vyhasla. Mlčí už každá stěna.

Zbývá mi jedno jen jako všem zpozdilcům:

na vrata vyskočit a branku přelézti

a potom po špičkách dojít až k pelesti.

Můj Bože, Bože můj, přijdu-li k tobě jednou

v tak pozdní hodině, že zamkneš mi svůj dům,

že v temnu beze hvězd mě necháš samu se mnou,

zkroušenou, pobledlou výstrahu zpozdilcům,

slituj se nade mnou! A jak za dívčích let

mi dovol přeskočit! Bude to naposled.

                           (Anděla Janoušková - Modlitby)