Zelený čtvrtek

Mat. 26,40:

I přišel k svým učedníkům

a nalezl je, jak spí.

I řekl Petrovi:

"To jste nemohli ani hodinu se mnou bdít?"

-----

Jak rok za rokem letí,

ta noc vždy vyčítá

a v duši vyvstane ti

tvář krví zalitá.

Bolí to jako zrada,

že člověk může spát,

když vedle něho padá,

kdo má ho k smrti rád.

Ač se mi oči klíží

a zpomaluje tep,

nenechám hlavu padnout

na stránky modliteb.

Nechci dát Bohu třtinu

chladu a nevděku.

Chci bdít, až vztáhne ruku

po věrném člověku.

Jak rok za rokem letí

je neměnný ten děj.

Poduška přilne k pleti

a hýčká obličej,

když trpící syn Boží

zve syna lidského,

jenž spí na měkkém loži

nemysle na něho.

Můj opuštěný Pane,

přijď ještě jednou zpět!

Hodinu, o niž prosíš,

chci s Tebou protrpět.

Tvůj hlas pokorně čekám

ušlá a ospalá,

mdlá lidská láska, kterou

Tvá láska hledala.

                   (Anděla Janoušková - Modlitby 1992)