Ještě malé ohlédnutí aneb "Tak jsme byli na adventu..."

Když jsem tuhle větu slyšela od lidí v práci poprvé, byla jsem trochu v rozpacích a nevěděla, o čem přesně je řeč a co tím "chtěl básnik říci". 

Až z dalšího rozhovoru jsem pochopila, že "být na adventu" či "oslavit advent" pro tyto lidi znamenalo zúčastnit se na první neděli adventní rozsvícení vánočního stromu a dalších doprovodných akcí.

Již řadu let bývalo v našem kraji na různých místech zvykem uspořádat v podvečer na první adventní neděli slavnostní rozžíhání vánočního stromu. Součástí programu také bývala krátká promluva o významu a smyslu adventu a požehnání adventního věnce pro obecní či městský úřad za účasti představitelů města, farnosti a široké veřejnosti.

To bývalo - ještě před několika málo lety. Zjistila jsem, že poslední dobou je všechno jinak. Jelikož často sloužím i o víkendech a o svátcích, moc se nezúčastňuji veřejného dějí a tak mi ledacso unikne.

Ovšem letos - vlastně už musím říkat loni - jsem byla poučena a něco zahlédla i na vlastní oči, JAK se ve městech a obcích slaví advent a CO to vlastně advent je.

Nejen v mém bydlišti,ale i v okolí se právě na první adventní neděli konaly nejrůznější akce, které ale se skutečným adventem měly pramálo společného.

Na náměstích či návsích se rozsvítil vánoční strom a poté vypukly nejrůznější radovánky a zábavné programy pro děti i dospělé. 

Svoje vystoupení měly mažoretky, školní děti zpívaly ve velkém předstihu koledy a hrály divadelní představení o narození Ježíška. Nikdo jejich snažení ale příliš nesledoval. Pro rámus kolem je ani nebylo moc slyšet.

Pro ty odrostlejší účastníky byl totiž naražen sud piva, opékalo se prase, prodávalo se cukroví a vánoční punč. A kolem toho bylo hlučno a živo až až. Do toho ještě bouchla nějaká ta petarda. "Adventní veselice" jak vyšitá...

Takže, když jsem na otázku "Kde že jste to vlastně byli?" dostala od kolegů odpověď: "...no přece na adventu", docela mi došel dech.

A když ještě dodali: "...jestli teda víš, co je to advent?", tak jsem dech zase rychle chytila, chtě nechtě vyprskla smíchy a povídám: "Ale jo, já vím, co je to advent, hlavně jestli to víte vy..." Koukali na mně jako na někoho, kdo je hóóódně sto let za opicemi. Když jsem se jim co nejsrozumitelněji snažila vysvětlit, že pravý advent je o něčem docela jiném, tak to prostě nebyli schopní pochopit. Proč by se neměli bavit, proč se nechytit každé příležitosti k zábavě, proč z první adventní neděle neudělat bujarou oslavu? To jejich hlava nebere a moje hlava zase nebere, proč by při rozsvícení vánočního stromu měly pochodovat mažoretky a bouchat petardy.

Řeknu vám, takhle zmrzačit vnímání a význam adventu nedokázali snad ani komunisti. Advent byl v dobách mé školní docházky velké tabu, to slovo se pomalu ani nesmělo vyslovit. Zřejmě si s ním nevěděli rady a tak podle názoru - co neznám, to neexistuje - advent prostě a jednoduše "nebyl". Shromažďování na náměstích (kromě povinného prvního máje) vůbec nepřicházelo v úvahu a vánoční strom se v tichosti a bez jakékoli účasti veřejnosti rozsvítil někdy kolem Mikuláše.

Muselo se říkat "předvánoční doba". Soudružka učitelka ve škole básnila o tom, jak doma budeme mít podle sovětského vzoru "jolku" a ne stromeček a měli jsme čekat ne na Ježíška, ale na dědu Mráze. 

Tomu už dnes snad ani nikdo z těch mladých neuvěří. Ale bylo to tak. Třeba ne všude takhle doslova, záleželo na tom, jak "pokrokový" byl v té které škole ředitel a učitelský sbor. 

Dnes zažíváme druhý extrém. O adventu se hodně mluví a bouřlivě se oslavuje. Jídlem, pitím, hlučnou zábavou. Obávám se, že nebude dlouho trvat a o první neděli adventí ještě vyrazí do ulic maškary a budeme mít masopust dvakrát do roka.V této společnosti už je opravdu možné úplně všechno...