Články, úvahy, postřehy

"Pod tou naší starou lípou..."

28. 7. 2017 18:17
Rubrika: Úvahy

A písnička dále pokračuje: "stávala malá lavička..."  

Pod jednou krásnou, rozložitou, starou lípou nestojí lavička, ale velký kamenný kříž. Na podstavci je stova znatelný letopočet 1838 a část textu "Pojďte ke mne všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občertsvím."    

Není tak podstatné, na kterém konkrétním místě se lípa a kříž nachází. Pro českou krajinu jsou lípy typické. Naši předkové je odpradávna vysazovali u svých příbytků, při cestách a na památku různých důležitých událostí.

Lípa se v našich krajích těšila oblibě do té míry, že byla roku 1848 uznána jako národní symbol.

Lípy hrají významnou úlohu nejen v různých pověstech, bájích, pohádkách a písních, ale v jejich stínu se často odehrávaly i historické události zaznamenané v kronikách. Například setkání krále Jiřího z Podebrad s uherských králem Matyáše r. 1469 v Úhrově (dnes malá vesnička, památná lípa se před pár lety rozlomila a na jejím místě je vysazena nová).    

Krásu, význam a majestát lip opěvuje i Bedřich Smetana krásnou árií Přemysla v opeře Libuše: "Ó vy lípy, praotců ruka vsadila vás. Jak pne se vznešeně hlava vaše dýchajíc vůni, lahodnou skýtajíc včelám stravu a člověku stín..." Tedy - lípa, náš národní strom...  

K rázu české krajiny také neodmyslitelně patří kříže a Boží muka v polích, u cest a na okrajích lesů. V minulosti jich bylo hodně zničeno, ale řada z nich se přece jen zachovala jako další dědictví otců. Dědictví, které nás zavazuje k tomu, abychom nezapomněli na víru svých předků. Abychom v kříži - symbolu křesťanství, spatřovali znamení naší spásy, odkaz té nejvyšší lásky a oběti.  

U paty kamenného kříže, ve stínu oné památné lípy mě zaujalo to zvláštní spojení symboliky - lípa a kříž. Národ a víra... Lípy a kříže provázely život našich předků od kolébky až ke hrobu. Kéž by i dalším generacím, které přijdou po nás, zůstaly zachovány jako pevné opěrné pilíře národního cítění a křesťanské víry. Nad obojím visí hrozba, která někomu připadá zbytečně zveličovaná a dramatizovaná a jiným zase způsobuje vážné obavy z budoucích událostí.    

Kéž z naší krajiny nevymizí kříže v polích a na rozcestích. Kéž ji i nadále střeží mohutné kmeny a majestátní koruny lip. Jsou to přes desetiletí a staletí hovořící odkazy našich předků, kteří žili v souladu s přírodou, milovali svůj národ a ctili Boha.

Když budeme otevření a vnímaví, můžeme na oněch památných, pro naše dědy a pradědy významných a milovanýchz místech zaslechnout vnitřních sluchem ona slova: "Pojďte ke mně, kdo se lopotíte..." Do dnešní mluvy převedeno: "Pojďte ke mně vy všichni vystresovaní, uhonění, uštvaní, přepracovaní... Konečně se zastavte, zamyslete se, poslouchejte šumění větru ve větvích, vnímejte vůni, zadívejte se vzhůru na kříž. Tady sedávali či klekávali ti, kteří tu žili před vámi. Tady odpočívali, vzpomínali. tady se modlili, tady u paty kříže skládali svoje radosti i starosti... Zkuste to alespoň na chvíli udělat tak, jako to činívali oni..."                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

Zobrazeno 2210×

Komentáře

jjkohoutek

@dromedar "universalistické náboženství" znamená co?

dromedar

@jjpkohoutek Tady protiklad k "národnímu náboženství": že je určeno pro lidi všech národů a ras - a národnost je v jeho rámci skutečnost zcela bezvýznamná.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio