Články, úvahy, postřehy

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..."

5. 9. 2016 17:57

     Pravil majitel lázní Antonín Důra ve Vančurově novele Rozmarné léta a já si mohu povzdechnout spolu s ním. Ale nemám na rozdíl od něj na mysli rozmary počasí.

     Celé moje léto bylo totiž pracovní, neslo se ve znamení jedné služby za druhou a žádná dovolená zkrátka nebyla. Je naprosto běžné, že lidé v letních měsících chodí více do přírody, jezdí na výlety, navštěvují se, - zkrátka věnují se aktivitám, na které během roku zpravidla není čas. Jsou přece prázdniny a čas dovolených. Kdy jindy bychom si měli užít sluníčka, koupání, houbaření a dalších obvyklých letních radostí?

     Moc hezky se to plánuje, co by člověk chtěl podniknout, koho navštívit, co udělat, co stihnout. A ještě lépe se o tom sní...O teplých slunečních paprscích, letním vánku, vůni lesa, šumění řeky, o stále dojímající kráse vycházejícího či zapadajícího slunce, o večerní obloze plné hvězd. A o klidu...O tom, že nebudou žádné mnohahodinové úmorné služby, žádné desítky přijíždějících a odjíždějících kamionů, vulgárních řidičů, žádné vyzvánění telefonu a pískání a houkání všelijaké signalizace. Krásně se to sní...

     Ale někdy se stane, jako teď mě, že se nepodaří uskutečnit ani zlomek toho, co jste si naplánovali, i kdybyste se postavili na hlavu. Co já měla na léto plánů! Kromě pár dní strávených tradičně někde v horách jsem chtěla navštívit Číhošť a kostel Božího Milosrdenství ve Slavkovicích. Pak jsem se moc těšila na oslavu 70. narozenin u přátel v Krkonoších. S několika ženami z farnosti jsme plánovaly cestu do Rokole. Na programu byla také dlouho domlouvaná návštěva kamarádky, se kterou se bohužel moc často nevídáme.

     Tedy řekla bych - takové celkem obyčejné a nijak nákladné plány. A vidíte - nebylo z nich vůbec nic! Kdybych se hrnula někam, jak říkávala moje babička "k móři", na "Kanáry" nebo kdo ví kam k protinožcům a vše se zhatilo, tak bych si mohla říct: Patří ti to! Seď na zadku a necpi se tam, na co nemáš! Ale když vůbec nevyjdou ani ta prostá, obyčejná přání a plány, neubráníte se otázce: proč? Copak toho chci tolik?

    A stačí opravdu málo, aby všechno bylo úplně jinak. Stačí, aby v práci na delší dobu onemocnělo více lidí. Stane se nějaký ten úraz, neplánovaný lékařský zákrok a o hromadu přesčasů je postaráno Při nejlepší snaze a vůli neseženete na tu nezbytně nutnou dobu někoho na zástup či brigádu a je to. Je po plánech, po volnu, po tolik potřebném odpočinku - po všem...Zůstanete v práci celé léto, dovolená se nekoná, návštěvy a výlety se ruší. Máte jednu službu za druhou, pátek jako svátek, ráno před pátou vyjedete, vracíte se večer a volné dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Takže už se dlouhou řadu týdnů nevyskytuji jako varhanice ani ve venkovských farnostech, kam jsem dřív jezdívala, nejsem k vidění na žádných farních akcích a nezúčastňuji se společenského ani kulturního života města ani farnosti.

     Není to samozřejmě žádná tragédie, stanou se daleko horší věci, ale řeknu vám - štve to! A mrzí to a docela dost. A taky už docházejí síly...

     Abych se moc nebouřila a byla schopná ještě fungovat, tak si pro útěchu pořád opakuji, proč vlastně skuhrám - vždyť se mám vlastně ještě moc fajn. Jsem zdravá (zatím), mám co jíst, do čeho se obléknout, mám střechu nad hlavou, nejsem na útěku, neválčí se tady...tak co bych vlastně ještě chtěla?

     Je touha po odpočinku a po nějakém pěkném zážitku taková rozmařilost? Je touha mít alespoň na chvilku od ovšeho a všech pokoj tak velké sobectví? Já věřím že ne a že i tento poněkud nešťastný způsob léta s sebou nese nějaké poselství. Jen zatím nedokážu poznat jaké.

     Je to příprava na horší časy? Je to názorná ukázka toho, jak křehké jsou naše lidské plány? Je to lekce trpělivosti a pokory? V této chvíli opravdu nevím...

     Těm z vás, kdo jste prožili toto léto alespoň z části podle svých představ to ze srdce přeji. Jestli jste navštívili nějaká krásná a zajímavá místa, odočinuli jste si, načarpali nové fyzické i duševní síly, tak se z toho radujte a mějte na paměti, že ani něco takového, jako "obyčejná letní dovolená" není samozřejmost. Že všechno, co jsme, co máme a co přijímáme je dar. A Dárce své dary rozděluje podle svého uvážení a podle jiných měřítek, než jsou ta naše. Jen nám k tomu hned nepřibalí návod, abychom to pochopili...

 

Zobrazeno 1638×

Komentáře

organo

Ano - i to se může stát, že se rozpadneme. Už si u nás konkurenční agentury byly sondovat terén...Zatím se zuby nehty držíme, ale jak dlouho...?

Adler

VíBůh.

Zobrazit 12 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio